Vztahy. Vztahy. Vztahy. Řeší je každý. A kdo říká, že je v téhle oblasti úplně v pohodě, ten ve skutečnosti žádný vztah nemá. A aby bylo úplně jasno, mluvím o těch “romantických” vztazích, ne o vztahu k mamince, šéfovi nebo pošťačce.

Pokud je to už nějaký čas, co tvoříte s někým pár, pravděpodobně narážíte na problémy a nefunkčnosti. To, co ten druhý dělá nebo nedělá, vás přivádí k šílenství a někdy si říkáte, že mu na vás snad vůbec nezáleží. Ale ona je to běžná vztahová situace, protože jste se jenom dostali do fáze, kdy láska přestává být pouze instinktivním citem a stává se činy. Skončila zamilovanost a je třeba budovat skutečnou lásku. A do toho patří i naplňování potřeb toho druhého. A výsledek hodně stojí na tom, kolik toho máte společného. Přesněji, jak moc v harmonii jsou vaše představy o vyjadřování lásky.

Snažit se. Snažit se. Snažit se

Ale i pokud vaše potřeby a představy v harmonii nejsou, dá se s tím něco dělat. Vstupní premisa je ale jasná. Dobrý vztah nemůžeme pěstovat bez snahy. Je to jak kytka bez vody. Rovnou zapomeňte na: “Může být rád, že mě má.” nebo na “Když to nejde samo, tak to není pravá láska.” Věřte, nebo ne, ale nikdo z nás není takový terno, aby měl dokonale harmonický vztah bez jakéhokoliv přičinění se.
Každý máme nějaké potřeby, hodnoty, priority. A také něco, co považujeme za důležitou proměnu pro fungující vztah. To, co do něj vkládáme a chtěli bychom i nazpátek. To, co dokazuje, že máme toho druhého rádi.
Málokdo si ale uvědomuje, že “to” není pro každého stejné. Míváme klamnou tendenci “podle sebe soudit tebe”. Ale tak to v životě ani ve vztazích nebývá.

Snažíme se, ale blbě

“Vždyť já mu dělám každý den teplou večeři. A on to vůbec neocení. Už dva měsíce mu říkám, aby opravil kapající kohoutek a nic,” lamentuje snažící se žena kamarádce u kafe.
“Já ti nevím, co by vlastně chtěla. K Vánocům dostala auto, teď jsem jí koupil brilianty. Jen tak, ani nic neslavila. A ona na mě pořád štěká kvůli nějakýmu rozbitýmu kohoutku,” stěžuje si snažící se muž kámošovi u piva.

Standard řady domácností. Děláme toho pro druhého tolik a s vzájemnou láskou je to horší a horší. Ta rovnice je nějaká divná.

Pět jazyků lásky

Jenomže tady nejde o rovnice, ale spíš o jazyky.
Gary Chapman na to má skvělou teorii popsanou v knize Pět jazyků lásky. Ta velice srozumitelně třídí to, co považujeme za vyjádření lásky do pěti kategorií. A celkem trefně to nazývá jazyky lásky. Protože jde o vyjadřování, je možné se je naučit a často si s partnerem nerozumíme (jakoby “mluvil” jinou řečí).

Teorie tvrdí, že každý máme nějaký primární jazyk lásky (někteří i sekundární) a ten určuje, jak si představujeme lásku.

1. Slova ujištění. Pokud mluvíte tímto jazykem, potřebujete od partnera slyšet komplimenty, slova ocenění a vděku, povzbuzení, prosby.
2. Pozornost. Mluvčí tohoto jazyka bere za projev lásky partnerovu plnou maximálně soustředěnou pozornost. Nejde o společné sledování televize, ale povídání si, procházky, večeře, výlety, skutečný zájem včetně očního kontaktu, společné aktivity, pocit blízkosti, naslouchání a zájem.
3. Dary. Mluvíte-li tímto jazykem, nejvíc oceníte dárky a jiné pozornosti jakékoliv hodnoty, osobní přítomnost partnera (v těžkých dobách), pocit, že je tam partner pro vás a můžete se o něj opřít.
4. Skutky, služby. Tento jazyk zahrnuje nepřeberné množství možností: různé činnosti, pocit, že vám ten druhý pomáhá (prakticky) – vaření, uklízení, praní, péče o děti a domácnost, “chlapské práce” apod.
5. Fyzický kontakt. Pro mluvčího tohoto jazyka je nejdůležitější sex, doteky, pohlazení, objetí, masáž, držení se za ruce, polibky.

Abychom se vrátili o pár odstavců výše. Žena vařící večeře a očekávající opravený kohoutek hovoří jazykem “skutky a služby”, ale její manžel jazykem “dárky”. Vzájemně si tedy svými skutky říkají “mám tě rád”, ale ani jeden tomu druhému nerozumí. A doma jim to pravděpodobně skřípe. Kdyby znali teorii jazyků, stačilo by, aby manžel opravil kapající kohoutek a ona jemu koupila novou košili na náročný kongres, který ho brzy čeká, a ze kterého je už dlouho nervózní.

Všechny karty jsou vysoké, ale jenom jedna je eso

Všech pět jazyků lásky jsou vlastně pozitivní “komodity”. Každý (skoro) má rád, když ho někdo pochválí, věnuje mu pozornost, něco pro něj udělá, dá mu dárek, obejme ho. Kouzlo je v tom, že takové skutky různě hodnotíme, jsou pro nás různě důležité a vyjadřují různé věci. To, co u jednoho vyvolává pocit, že je milován, nemusí být stejné pro druhého. Proto je tak moc důležité vědět, jaký je náš jazyk lásky a jaký partnerův. Pak už jenom zbývá naučit se mluvit jeho jazykem a naučit také jeho jazyk váš.
A nezapomenout na dialekty. I pokud partneři mluví stejným jazykem lásky, nemusí to znamenat, že si rozumí. Například manžel i manželka mají jazyk “dárky”. On jí často kupuje kytky, ale ona by spíš ocenila čokoládu. To už je ale otázky pozorování a zkoušení, tedy snahy.

Tohle téma mi přijde tak zajímavé a opravdu funkční, že to vydá na minimálně jeden další článek. Tak se k tématu brzy vrátíme. Ještě si to trochu rozebereme (hlavně, jak to víc využít a pomoct si k lepšímu vztahu) a napíšu, jak to máme doma my.

Zatím se můžete kouknout do slovníku, jakým jazykem mluvíte vy

Stáhněte a vyplňte si k tomu pracovní list.