Jedním z papírových hitů, vedle antistresových omalovánek, jsou i spojovačky. Pamatuju si je z dětských let, ale jejich tečky se tenkrát počítaly maximálně na desítky. Doba však pokročila a s tisícem teček už lze vytvořit zajímavá díla.

Už nějakou dobu mám doma sešit s portréty známých osobností v 1000 tečkách. Je to jedna z věcí kategorie “nadchne mě to – musím to mít – leží to doma”. Ale tomu sešitu z toho nicnedělání došla po čase trpělivost a vyskočil na mě z hlubin šuplete, když jsem hledala něco úplně jiného. Tak fajn, řekla jsem si, a vyčárala Hitchcocka. A za čas Lennona.
Vypadalo to líp, než jsem čekala.
A tak jsem si řekla, že další na řadě bude Einstein. A že si ho zarámuju a ty čáry budou modré, aby to konvenovalo s aktuálními barevnými trendy v naší domácnosti.

Skoro už to vypadalo, že se trendy v domácnosti změní, než to dodělám, ale naštěstí tady vládne pomalé tempo ve všem.

A pak jsem to dodělala a celý podělala

Klidně by se to mohlo jmenovat “najdi 56 chyb”. A že tam jsou: špatná odbočení, křivé linky, zřetelná zaváhání.
V tisíci tečkách se to ale naštěstí poztrácí. Co se neztratilo, byl výsledek mého “geniálního” nápadu.
K pocitu dostatečné tvořivosti mi pořád něco chybělo, tak jsem se rozhodla pro malý zlepšovák. Kreslím teď ráda akvarelovými pastelkami, tak mě napadlo vytvořit si kombinaci spojovačky:akvarel a trochu do toho “šáhnout” šedou barvou. Představovala jsem si to jako fakt sexy a cool dílo. Rozmazané linky a divný fleky vzniklé smíchanou barvou z fixy a pastelek daly té představě na frak.
Závěr? Einstein skončil v koši.
Jak můžu vůbec vyslovit takovou větu?!
Příště skončím radši u tisícé tečky.