”Hovoří k vám CML.” Je hláška z mého oblíbeného seriálu Návštěvníci. CML – Centrální mozek lidstva předpověděl blížící se konec Země, ale stačila trocha manuální zručnosti pana Drchlíka a bylo po problému. Náš CMD – Centrální mozek domácnosti předpovídá maximálně, co se bude vařit, kam se pojede na výlet a co, kdo udělá (nebo taky neudělá). Ale nějakou tu manuální zručnost vyžadoval taky.

Na podobných souřadnicích jako já se pohybují lidé, kteří si o mě myslí, že mám ráda pravidla. Ale to je omyl, pravidla obvykle nesnáším. Co miluju, jsou systémy. Tedy jejich vytváření. S udržováním je to horší.
A už delší dobu jsem měla pocit, že i naše domácnost by využila nějaký systém. Něco (v rámci možností) zábavného a jednoduchého, aby ten systém uvítali i zbývající dva nesystematici.

Odkládání, odkládání, odkládání a postup

Představa byla jasná: tabulovo – magnetická zeď rozdělená na několik sektorů za pomoci obrazových rámů a washi pásek. Už ani nevím, kde tahle představa realizace CMD vznikla. Asi splácáním několika inspirací z Pinterestu.
Postup byl taky jasný. Koupila jsem na internetu barvu, podklad a za pár korun vydražila staré rámy na obrazy.
A pak to půl roku vypadalo s tou zdí takhle (s těmi pikslami se hnulo maximálně při luxování):

Po tom půl roce jsem se začala bát, že ten podklad vyschne dřív, než plán zrealizuju, tak jsem to během týdne po malých dávkách sfoukla (nejsem bohužel ten typ, co se do práce zahryzne a nepustí, dokud není ohryzaná na kost; postupuju ve všem po malých krocích). Nanesla jsem vyrovnávací podklad (za pomoci zednického hladítka, příborového nože a lžíce na dorty!) – natřela zeď v pěti vrstvách barvou – natřela jeden z rámů na tyrkysovo – pověsila rámy – vytvořila jednotlivé sekce. S podkladem a věšením rámů mi pomohl manžel, který se jinak od realizace zkušeně distancoval (na gauč).

Sekce 1, Sekce 2, Sekce 3

A na tom gauči jsme si udělali i rodinný brainstorming, co vše by mohlo na takovou společnou “nástěnku” (snad to náš CMD nečte a neurazí se!) patřit. Z vytvořeného seznamu a mojí následné cenzury vzešly následující kategorie. (Na rovinu: byla to téměř moje původní představa, ale rozšířila jsem ji o rodinný pocit, že do toho i ostatní mají co mluvit).

Celý Centrální mozek domácnosti je rozdělený zhruba do tří částí, po domácku nazývaných “sekce”.

1. Sekce PLÁNY

Sem dáváme – budeme dávat – snad!:
– různé plány na výlety a akce (obrázky a články o místech, která chceme navštívit; termíny naplánovných akcí)
– plány na vaření – co budeme vařit v nejbližší době, vystřižené recepty, požadavky na jídlo
– kalendář akcí – dlouhodobější rodinný kalendář
– Tour de Gelato (aktivita letošního léta: obejít vyhlášené zmrzlinárny a “ohvězdičkovat”)

Každý člen domácnosti může přidat: co by chtěl jíst, kam by chtěl jet, co vidět, podniknout. A sekce slouží nejen jako přehled, ale také jako zdroj inspirace pro situace “něco bychom podnikli, ale nikoho nic nenapadá.” A v téhle situaci jsme u nás doma často. Očekávám tedy výraznou změnu. Ehm, zatím tam máme jenom ty nadpisy!

2. Sekce VZPOMÍNKY

– fotky z dovolených
– magnety z dovolených (nakonec asi těžko, po přečtení posledního odstavce zjistíte proč…)
– jiné fotky
– pohledy

Tahle část CMD bude hotový elixír na naši sdílenou neochotu fotit se a dávat fotky vyvolávat. Doufám. Zatím tam máme jednu fotku. A to jenom proto, že mi rok máma v pravidelných intervalech připomínala, že potřebuje nějakou naši společnou fotku. Tak jsem ji nechala vytisknout dvakrát.

3. Sekce POVINNOSTI

– pravidla domácnosti
– potřeby v domácnosti (co musíme udělat nebo koupit)
– úkoly pro jednotlivé členy domácnosti

Kupodivu zatím nejvíc funkční část. Já (po půl roce urgencí od manžela) objednala opravu pračky a natěrače. Manžel vyházel metrovou hromadu časopisů od postele. A na Dandu to funguje až tak, že chodí a vyhlíží, jestli mu tam nějaký úkol nepřibyl. Platí tady, že každý může zadat úkol každému. A bere se to jako prosba, ne rozkaz.

Co je ještě třeba připíchnout na nástěnku tohohle článku

1. Ta tabule měla být magnetická. Ale ty magnety na ní nedrží magnetickou silou, ale silou vůle. Navíc jsem zjistila, že jenom některé zakoupené magnety mají tak silnou vůli!

2. Křída z toho nejde pořádně stírat, zanechává víc stop, než bych považovala za přijatelné. Ta ideální úroveň přijatelnosti je: žádné stopy.

3. Realizace se opět úplně nepotkala s představou v mé hlavě. Ale můžu snad za to, že moje představy jsou tak dokonalé, až jsou odsouzeny k nereálnosti? (Tady někde by měl být smajlík, nějakej nadsázkovej. Kdyby mi nepřišlo divný dávat do článků smajlíky.)

4. Celé je to jedna velká zkouška, která určitě potvrdí hypotézu, že nezáleží na systému, ale na osobním přístupu. A už bych tomu ani neměla říkat hypotéza, protože je to empiricky mým životem ověřené už tisícekrát.