Seriály jsou fenoménem současné televizní i internetové zábavy. Jak by taky ne, máme totiž méně času, než jsme mívali, a musíme toho víc stihnout. Tedy upřednostňujeme i krátkometrážní zábavu. A kde je poptávka, je i nabídka. A někdy vážně dobrá.

Seriály jsou častým tématem rozhovorů. Těch, kterých se účastním oficiálně, i těch, do kterých se tajně vkrádám třeba od sousedního stolku v kavárně. Každý má nějaké oblíbené seriály. A je jich aktuálně tolik, že kolikrát množiny sledovaných kousků u různých lidí ani nedosáhnou průniku. Každý tak může mít svůj vlastní seriálový svět.

Ten můj vám představím v následujících odstavcích. A protože bych se na tohle téma mohla vykecávat do jara, omezím se ve výběru na tři kousky k pěti kategoriím. A nebude to moc o faktech, spíš o mém vztahu k jednotlivým dílkům.

Kategorie: V hlavní roli pachatel

Detektivní seriály jsou na vrcholu a já jenom doufám, že následuje dlouhá tůra po hřebenech, a že tenhle trend nebude sestupovat do údolí. Protože co bych si bez nich jenom počala? No, něco by se našlo, ale dovolím si trochu dramatična. Kde taky jinde, že?

Sherlock. Sherlocka Holmese můžu ve všech podobách, z toho jsem se už vyznala dostatečně. A zpracování jeho příběhů s Benedictem Cumberbatchem a Martinem Freemanem televizí BBC jede v čele pelotonu oblečené do žlutého trikotu. Moderní Sherlock mi hodně sedí, je to tak roztomile zvrácený. A natolik pohlcující, že když v jednom díle Sherlock “zemřel”, probrečela jsem půlku noci, i přesto, že jsem věděla, že následuje další řada a že vlastně mrtvý není.

Most. Svérázná vyšetřovatelka Saga s aspergerovým syndromem, dokonale promyšlené a propletené případy a Öresundský most propujující Kodaň s Malmö. Nic víc k životu nepotřebuju, doslova. Jeden víkend jsem kvůli Mostu nespala, nejedla, nevylučovala. Třetí sérii jsem už sledovala po jednotlivých dílech na ČT2 a přála si kvůli ní hodně krátké týdny. Čtvrtá řada poběží na severu od 1. ledna a já doufám v její rychlou cestu sem k nám na jih. A nebo splním slib, který jsem dala Švédce Gun, že tu další řadu budu sledovat v originále. A pokusím se zvyknout si na Sagu v její rodné řeči. Obecně nemám nic proti originálnímu znění a titulkům, naopak. Ale občas si na nějaký hlas tolik zvyknu, že nejsem schopná projít tak radikální změnou.

Šťastné údolí. Ta změna ale neplatí pro Happy Valley. Tam nám s manželem napětí nedalo a přepnuli jsme z ČT2 na sledování na internetu v originále celkem snadno. Tenhle britský seriál o policistce Cathrine a strastech života v Yorkshieru je pro mě jedním z důkazů, že evropským produkcím nesahají ty americké ani po kotníky. Proč? Protože jsou reálné, nenačančané, bez pozérství, falešného pozlátka a velikášství. Takové, jak ty příběhy život přináší. Ale co já vlastně vím, možná v Americe vypadají všechny policistky jako modelky, jejichž dokonalé makeupy neohrozí ani srážka s teroristickou buňkou.

Kategorie: Hezky česky

I u nás umíme natočit dobré seriály. Hlavně díky HBO a ČT.

Pustina. Zírala jsem hned od prvního dílu. Nejen díky detektivní zápletce, ale hlavně díky dokonale vykreslené atmosféře života v regionu poznamenaném těžbou uhlí. Dokonalá režie, kamera, scénář, herecké výkony. Bez zbytečných slov a patosu. Vyndavám ze skříně všechny klobouky a smekám s nimi v dál.

Labyrint. To bylo tak napínavý, že jsem po skončení každého dílu zůstala s pusou otevřenou sedět na gauči až do dalšího pondělí. Tolik much už v životě nespolykám. Mluvím o první řadě. Dvojka taky dobrá, ale moje pusa u ní zůstala zavřená. Obecně mám ráda tenhle brownovský styl propojující napětí s tajemnou, tak trochu konspirační verzí historie.

Mamon. Kopie norského seriálu, který jsem zatím neviděla, takže nemůžu srovnávat s originálem. A vlastně ani nepotřebuju, tahle verze mi zatím stačí. Skvělý příběh, skvělý Matěj Hádek, skvělé interiéry (byty jednotlivých postav). Skvělý. Politika, byznys, média, vztahy, tajemství – protřepat, nemíchat.

Kategorie: Pod kůží společnosti

Seriály nastavující zrcadlo společnosti umí být stejně napínavé jako detektivky. A mrazení v zádech je s nimi často ještě intenzivnější. Rozebírají totiž záležitosti, které se našich životů dotýkají většinou víc než vraždy.

Vláda. Teď v předvolebním období víc než kdy jindy vzpomínám na Birgitte Nyborgovou a její Stranu středu a přeju si, abych našla ve schránce volební lístek s jejím jménem a měla tak někoho, jehož volbou bych si byla jistá. Vláda je dánský seriál o politice veřejné i zákulisní, o roli médií v těhle rovnicích a i o jejím dopadu na soukromé životy. Pochopila jsem díky němu leccos.

Černé zrcadlo. Když už jsme mluvili o nastavování zrcadla, tenhle seriál je přímo vzorem v nastavování. Zaměřuje se především na rozvoj technologií a filozofických otázek z tohoto rozvoje vyplývajících. Fakt hustý!

Okupace. Jak by to vypadalo, kdyby Rusové (ve spolupráci s EU) okupovali Norsko kvůli ropě. Zajímavá, nebo spíš strašidelná, hypotéza, jak by vypadala okupace 21. století. A jak by ji prožívali lidé. Nooo, jak kteří, to platí pro všechna staletí. Extra bonus: námět napsal a na scénáři spolupracoval samotný Jo Nesbø.

Kategorie: Dokolečka dokola

No a pak tady máme seriály, které znám nazpaměť a můžu se na ně dívat pořád dokola. Možná bych řekla, že jsou to má TOP3 navždy. A pak bych si to třeba rozmyslela. Zajímavé je, že všechny tři jsou o partě mladých lidí.

Přátelé. Prostě přátelé.

Teorie velkého třesku. Tak trochu asociální vědci z Caltechu v čele s geniálním aspergerem Sheldonem.

Jak jsem potkal vaši matku. Pět přátel v New Yorku a tak trochu i ta titulní matka.

Kategorie: Pohled do budoucnosti

A pak jsou tady seriály, na které budu o dlouhých zimních večerech koukat letos já.

Luther. Oceňovný britský kriminální seriál. Podle popisu si představuju něco ve stylu Harry Holea. Na ČT už běží 4. řada, takže díky tomuhle zaspání mě asi na oplátku čeká několik bezesných nocí.

Dům z karet. Seriál z horních pater americké politiky. Jsem si celkem jistá, že to nepředčí dánskou Vládu a s tímhle předsudkem k tomu hodlám přistupovat, takže je to předem prohraná bitva. Ale co, dám mu šanci.

Hra o trůny. Naprostý fantasy trhák. Viděla jsem první díl a byla totálně zmatená, co to je za lidi a proč jich je najednou tolik? To nedám. Ale čím dál víc si myslím, že bych měla. Takže se trochu posnažím a dám tomu ještě jeden pokus. A tak trochu se bojím, že tomu propadnu.