Občas stačí jediná informace a je o prvním jarním výletu jasno. Naší startovací informací bylo, že se turistům otevírá Edmundova soutěska na řece Kamenice. A protože to byla příležitost odkrojit z mých letošních objevitelských plánů, náš sobotní program dostal své souřadnice. 

50°52′28″ s. š. a 14°14′33″ v. d. – přesně tady se nachází obec Hřensko, tvrdí Wikipedie. Je výchozím bodem nejen k blízké Pravčické bráně, ale i do soutěsek na řece Kamenice. Trochu se tady před další cestou zastavíme, jako jsme to udělali i my. A veselý povídání to nebude, přišlo nám to tu takový celý smutný. Z hezké vsi, kterou ohraničuje tok Labe a protíná zmíněná Kamenice, je jedno velký vietnamský tržiště. Stánek na stánku, nevábné zboží jak přes kopírák, nepořádek. Prý to celé děláme pro nakupující Němce. Ale proč? A za hranicema nic takového nenajdete, jenom úhledno a estetično. Kam tedy ti Němci všechny ty nakoupené šunty schovávají? 

Vítejte v hřensko-vietnamské tržnici.

Kvalita hřenských restaurací je taky dost pochybná, prožijete si návrat do devadesátých let – jídelní lístky, nabídka i zpracování jídel, obligátní zeleninové dekorace – „tradice” tu ještě pořád vítězí nad kvalitou. Ale měli jsme před sebou 16 km chůze, tak jsme si nechtěli nechat kazit náladu průměrným gulášem.

V soutěsce zatím těsno nebylo

Když zahnete z červené turistické značky vedoucí Hřenskem na žlutou (tedy sledujete tok Kamenice), hned zapomenete na všechny ty chemií smrdící příšernosti, co nabízí o něco níže položené vietnamské stánky, protože tady řídí estetiku příroda. A řídí to tam krásně. Úzkým skalnatým kaňonem proplouvá romantická řeka, ze které místy čouhají obří kameny, na březích se tyčí pahýly stromů obrostlé mechem a kapradím (a dřevokaznými houbami).

Přírodní krásy kolem řeky Kamenice.

A za chvíli už uvidíte jez, u něj domeček nalepený na skálu a několik čekajících turistů. Je čas zakoupit jízdenku (za 80 Kč) na dvacetiminutovou výpravu loďmo. 

Výprava Edmundovou soutěskou je na dosah.

Na Kamenici najdete soutěsky dvě, tu Edmundovu a ještě Divokou (v provozu je letos kvůli opravám od 19. dubna). Přes obě vás převeze převozník, jehož úkolem je nejen dopravit vás z bodu A do bodu B, ale i povyprávět místní legendy, poukázat na skály připomínající různé výjevy a taky pobavit. Minimálně náš převozník byl docela vtipálek (většinou to ani nebylo za hranou mně přijatelného humoru) a bravurně své průpovídky překládal i do němčiny. 

Vidíte velrybu?

Převozník přes řeku Kamenice.

Turisté na řece Kamenice.

Vystoupili jsme u příjemného kiosku se stoly nad řekou, kde jsem trochu zalitovala, že mám v břiše ten průměrnej guláš, protože tady nabízeli k prodeji špekáček a k němu sdílené ohniště. 

Tady si opečete špekáček.

Odtud pak stezka pokračuje dál až k přemostění (před začátkem t.č. zavřené Divoké soutěsky), kde začíná prudké stoupání do vsi Mezná. Ta nabízí nejen okouzlující vyhlídku do kraje, ale i možnosti občerstvení, velmi vhodně umístěné, protože po tom strmém výstupu vyhládne nebo minimálně vyžízní téměř každému. Po tvarohových knedlíčcích jsme na tom byli o dost líp, tak jsme se mohli vydat dál po zelené směr Mezná Louka (vedoucí po málo frekventované silnici). Tam začíná nejen červená značka, ale i naučná stezka Okolím pravčické brány – i o doplnění vzdělání tak máte cestou postaráno.

Přizpůsobivá příroda.

Cesta s jenom mírným stoupáním (i klesáním) je pohodlná a dovede vás až pod Pravčickou bránu. Takhle zjara velmi příjemně minimalisticky obleženou. A je třeba říct, že tady skutečně platí „cesta je cíl”, protože vyhlídky a skály, které okolo stezky příroda nabízí jsou okouzlující.

I cesta je cíl.

A cíl je Pravčická brána.

Po sestupu zpátky do Hřenska kouzlo na chvíli mizí, ale v duši zůstává. Nicméně ještě zbývá nakrmit i tělo. Zpátky domů to tedy bereme s mírnou zajížďkou do německých krajů za účelem doplnění zásob potravin. Hlavně tedy všech možných druhů Philadelphie, bratru za dvacku za kus. No neberte to – my jim Vietnamce a devadesátkovou gastronomii, oni nám levný „máslo”. A až nebudeme mít co namazat na chleba (pro změnu čistě domácí), alespoň budeme mít o důvod víc vypravit se do těhle končin znovu a prozkoumat i Divokou soutěsku a taky oblast na druhé straně hranic. Několik saskošvýcarských přírodních krás máme totiž taky na seznamu. Hned vedle té levné Philadelphie.

P.S.: Na všech fotkách je živý teplý filtr, až takhle živě-teplou atmosféru to tam nemá (přeci jenom byl úplný začátek jara)… Měla jsem zkrátka chuť si trochu zafiltrovat.