To máte tak, jeden měsíc na blogu plkáte o tom, že se musíte krotit, abyste nepřekračovali plán čtyř navštívených kulturních akcí za měsíc a hned ten další zjistíte, že jste stihli jenom tři kusy. 

Tak. Původně jsem chtěla hned začít plánovat, že to v květnu doženu (slibuju) a odškrtnu si pět položek. Ale tohle je můj obecný nešvar, kterého bych se ráda jednoho neslavného dne definitivně zbavila. Funguje asi tak, že si udělám nějaký velmi optimistický plán (časově i výkonostně), který pochopitelně nedodržím a pak tu nezrealizovanou část posouvám. Posouvám. Posouvám. Až se dostanu k úplně vychýlenému plánu. A není divu, všechen čas mi sežere to, abych tyhle bláznivý statistiky zvládla udržet pohromadě. Tedy zapomeňte, v květnu půjdu na 4 akce, žádný přidávání.

A kde jsem tedy byla v dubnu? Už se k tomu dostáváme…

Nejkrásnější české knihy 2018

Jako milovnice knih a taky krásna jsem si nemohla nechat ujít možnost vydat se na vyhlášení nejkrásnějších českých knih za rok 2018. Akce se konala v CAMPu, Centru architektury a městského plánování, což je hodně zajímavý prostor a zážitek sám o sobě. Druhým zážitkem bylo velmi vtipné a pohotové moderátorské duo – Marek Daniel a Arnošt Frauenberg – osvěžující jinak dost nudný ceremoniál.

V mém seznamu „chci si koupit” ale přistálo hned několik oceněných knížek: ABCZ aneb H jako Havel, Moc a vzdor, Ruzká klazika a Hrdinové socialistické práce.

Přednáška Johna Morgana (britského designéra knih) pak byla ukázkou toho, jak hluboká může být vášeň. V tomhle případě pro design v kombinaci s knihou Jamese Joyce Odysseus. Netušila jsem, jak dlouho lze mluvit o jednom odstínu modré (ikonické obálce Odyssea). Čekala jsem sice od přednášky něco jiného a nejdřív byla trochu zklamaná, ale nakonec to ve mně dozrálo a právě tu hlubokou vášeň jsem hodně ocenila. 

Film Teroristka

Z Teroristky jsem strach neměla, byly tady dvě možnosti – buď zaútočí na mou bránici a nebo taky ne. A předchozí Bajgarův film, Teorie tygra, se mi líbil moc (mám ráda vzdor proti představám druhých, jak by měly věci „správně” být). 

Ano, bylo tam pár scén, které mě zrovna nenadchly, ale celkově pro mě byl film Teroristka důkazem, že i bláznivé absurdní komedie jdou dělat na úrovni. Moc mě bavilo prostředí (umístěte příběh k řece a máte mě na háčku) a taky hovory mezi bývalou učitelkou a jejím bývalým „zlobivým” žákem, t.č. v podmínce. 

Takže já se nekriticky bavila, ale kdo chce film bít, holí si najde vždycky dost. Na internetu se tedy dočtete, že ve srovnání s Tarantinem je to úplně blbý, nebo, že „sociální výpověď filmu byla špatně pojatá”. 

Ale já si říkám, že občas by se měl člověk jenom tak smát, aniž by řešil, co by mělo jak být a co je jak blbě. 

Exkurze na Zelenou horu

Ne, není to ta slavná UNESCO Zelená hora ve Žďáru nad Sázavou. Tahle je o něco méně známá a leží v Nepomuku. A zná ji každý, kdo někdy viděl film Černí baroni. Ten se totiž odehrává právě v tomto (návštěvníkům nepřípustném) zámku.

A já jsem si myslela, že akce výjimečně otevřených prostor se týká právě zámecké budovy. Na místě se ale ukázalo, že představy zvítězily nad realitou, jak už se mi tak někdy stává. Zpřístupněné byly totiž „jenom” prostory zchátralého barokně-klasicistního Dvora Šternberk, který leží pod samotným zámkem. Býval tady pivovar, vojenská kasárna a také tu filmový Kefalín choval vepře boubelaté. Ty, co zhatí plány revanšistů. 

Mé plány byly tedy taky zhacené, i tak jsem byla z exkurze nadšená, chátrající objekty jsou tajemnější a příběhovatější než ty v perfektní kondici. 

Na druhou stranu mi dost sexy přišla i hodně načančaná restaurace na blízké Angusfarmě , kam jsme se stavili na pozdní oběd. Jsem zkrátka zážitkově vstřícná… 

Bojová pohotovost – hlavní úkol všech vojáků…

Bývalá jídelna vojáků na Zelené hoře.

Prostory bývalého barokního pivovaru.

Tady Kefalín choval vepře.