Nedávno jsme se obrnili dopravní trpělivostí a vyrazili po čase do Beskyd. Je to sice daleko, ale tyhle hory nabízí zase jiné krásy, než ty, co máme na dosah. 

Začnu poznámkou: Ten neekologický sáček z titulní fotky jsme při koupi frgálů sice neodmítli, ale aspoň jsme ho odnesli zpátky do údolí do tříděného odpadu. 

A vlastně jsme se tou poznámkou dostali k hlavnímu dějství: Rožnov pod Radhoštěm – to jsou hlavně frgály, Pustevny a Valašské muzeum v přírodě. Stihli jsme všechno. Ale pěkně popořadě.

Páteční předehra – Hradec Králové a Olomouc

Po cestě do Beskyd jsme měli dvě velká města a hlad. Na oběd jsme se tedy zastavili v Hradci Králové a vyzkoušeli místní podnik u řeky – Náplavku. Je to něco mezi restaurací, barem a klubem (pravděpodobně tam tohle všechno i funguje) a mají tam dobré a zajímavé polední menu. Měla jsem hlad, tak fotku nečekejte (stejně jako u většiny o tomhle víkendu strávených jídel). Když už jíte u řeky, je skoro povinností vydat se kolem ní na procházku, a tak jsme to udělali. Došli jsme až k soutoku Labe s Orlicí a cestou obdivovali jez, probíhající ekologický festival na nábřeží a růžemi vonící Jiráskovy sady.

Nábřeží Labe v Hradci Králové – jez a socha z plastu.
Jiráskovy sady v Hradci – les a socha z bronzu.

A po dvou hodinách byl čas na odpolední kávu a na dortíček, tak jsme zastavili v Olomouci, zaklonili hlavy před sloupem Nejsvětější trojice, obhlédli nádvoří Jezuitského konviktu a na tom dortíku jsme si smlsli na romantické terásce kavárny Café La Fée.

Sloup Nejsvětější trojice v Olomouci.
Tak plyne čas v Jezuitském konviktu…

Cesta na Pustevny a z nich

V sobotu jsme vyrazili na Pustevny. Nahoru jsme vyjeli linkovým autobusem a pak už nás čekala asi sedmnáctikilometrová cesta po hřebenu Radhoště a dolů do údolí. Zahájili jsme to pivem a limonádou v hezké restauraci u lanovky, u sochy Radegasta nás pobavila skupinka indických dětí a pod vrcholem Radhoště jsme si v hotelu Radegast pochutnali na kyselici a haluškách. A valašský trojboj jsme doplnili už zmíněným frgálem. Ještě krátká návštěva kaple sv. Cyrila a Metoděje a pak už nás gravitace stáhla do údolí. A potřeba kofeinu do Balloo Coffee. Z takových objevů jsem vždy nadšená – krásné prostředí, výborné kafe, skvělé dortíky a příjemná obsluha. Potěšilo nás to tak, že jsme tam druhý den museli na rozloučenou ještě zajít. 

Cyril & Metoděj.
Balloo Coffee.

A protože centrum Rožnova obejdete rychle, vyjeli jsme si prohlédnout i okolní města – Valašské Meziříčí a Nový Jičín. V druhém jsme se zdrželi o něco déle, má krásné náměstí i romantická zákoutí v jeho okolí. Houstnoucí tma nám ale změnila program – na seriály a hotelovou postel.

V Novém Jičíně – sv. Mikuláš a jeho jablko.

Závěrečné nedělní skanzenování

Být na víkend v Rožnově a nezajít do Valašského muzea v přírodě je jako jet do Itálie a nesníst ani jednu zmrzlinu. Z nabídky tří okruhů jsme si vybrali Mlýnskou dolinu. Byla časově nejméně náročná a máme rádi mlýny. Tak proto. Myslím, že to byla dobrá volba a taky mě mile překvapil neformální průvodcovský styl paní, která měla naši skupinku na starosti. Dozvěděla jsem se vše, co jsem chtěla, a obešlo se to bez sáhodlouhých seznamů jen letmo souvisejících faktů. Taky vám tam většinu těch mlýnských kol a přístrojů zapnou a leccos si můžete i osahat. Určitě se někdy podíváme i na zbývající dva okruhy. A také na Jurkovičovu rozhlednu, to je bezesporu náš nejvyšší rožnovský rest. 

Mlýnská kola.

Ale teď už jsme na cestě do Chorvatska (doslova), takže tohle vyprávění přijde na řadu určitě dřív. Dobro došli.