O interesantních videích z TED talks si tady občas napíšeme. Ne moc často, pár zářezů tu ale je. Tenhle díl bude trochu výjimečný v tom, že v něm půjde o video jediné. 

Zamilovala jsem se do něj na první pokoukání. Proč? Protože mi říká, že jsem vlastně docela v pohodě. A to my lidi slyšíme rádi. Týká se prokrastinace a kreativity a jak spolu ty dvě nádhery souvisí. A přemýšlení o nich (a následný výzkum) vedlo autora teorie, Adama Granta (organizačního psychologa), k tvorbě tří kategorií. 

U tohohle slova se na chvíli zastavíme – já mám kategorie ráda, různé typologie a tak. Neznamená to, že jsem rigidní škatulkovač, rozhlížím se i kolem krabic a snažím se v těch kategoriích vždy vidět i prvky jedinečností. Tím důvodem, proč jsou pro mě zajímavé, je, že poskytují vysvětlení, dávají hůř pochopitelným a komplikovaným věcem smysl, třídí nekonečná množství možností. A když je dobře pochopíte, pochopíte. Sebe i druhé. Jako v tomhle případě.

Ano, a to video, o kterém je tenhle speciální TED díl, je…

Překvapující zvyky originálně myslících lidí

Pokud chcete originální a kreativní nápady, musíte prokrastinovat. Ale zase ne moc. 

Není totiž prokrastinace jako prokrastinace. Nechávat věci na poslední chvíli před termínem, není žádný nedostatek. Rozdíl je v jediné věci – kdy začnete. A pokud vůbec začnete. To vytváří zmíněné tři skupiny:

1. kategorie: Lidé, kteří všechno udělají a také uzavřou hned a nedají tak svému mozku prostor přejít do kreativního procesu.

2. kategorie: Lidé, kteří zadaný úkol hned odloží a pak ho buď neudělají, nebo na poslední chvíli odbydou.

3. kategorie: Lidé, kteří dostanou zadání úkolu, zamyslí se nad ním, sepíší si pár poznámek a pak to nechají být a věnují se jiným věcem. Jenže na pozadí se jim rozběhne proces (kreativně-inkubační, řekla bych) a s ním přicházejí originální nápady, nastartuje se divergentní (rozbíhavé) myšlení.

Určitě teď snadno zařazujete sebe i své kolegy a známé. A možná máte taky radost, protože vám odborník potvrdil, že ten váš způsob práce je vlastně úplně v pořádku, a že tu hůl, co jste nad sebou zlomili, můžete klidně slepit.

Těm, co naopak všechno udělají hned, radím utáhnout si trochu otěže, napsat pár poznámek na papír a nechat úkol na čas být. Možná nebudete tak produktivní, ale určitě budete kreativnější. A pokud spěcháte, abyste byli první, nedělejte to. Být až dalším v pořadí je výhoda, jenom musíte být originálnější a lepší (ve videu najdete několik známých příkladů).

Neděste se kreativního procesu

A když teď budete díky Adamu Grantovi o kus tvořivější, měli byste být připravení na to, jak kreativní proces (skoro bez výjimky) funguje. Očekávejte tyhle fáze:

  1. Je to skvělý.
  2. Je to složitý.
  3. Je to k ničemu.
  4. Já jsem k ničemu.
  5. Mohlo by to být ok.
  6. Je to skvělý.

Je dobré o věcech, které děláme pochybovat, ale důležité je nezačít pochybovat o sobě. Když tenhle bod člověk vynechá, spíš se dostane k tomu poslednímu.

Malý souhrn – jaké body si odnést

  1. Prokrastinujte, nechte věci v klidu uzrát jako sýr. Nesnažte se být první a se vším hned hotoví. Budete originálnější a lepší.
  2. Dívejte se na staré věci novýma očima, nebojte se změnit původní myšlenku, která nefunguje.
  3. Nebojte se blbých nápadů a selhání, vždycky po čase vedou k těm dobrým.
  4. Dotahujte, nezasekněte se v tvořícím procesu na „Já jsem k ničemu“. Čím víc toho dotáhnete, tím spíš se mezi všemi těmi věcmi najde něco výjimečného. Všichni geniové originality nejdřív taky vytvořili spoustu směšných a zbytečných věcí. 

P.S.: Ani se neptejte, jak dlouho jsem měla tenhle článek rozepsaný. Prošla jsem si s ním všemi výše uvedenými stádii kreativního procesu. Na bod 6 jsem sice nedosáhla, ale po překonání bodu 3 a 4 mi i ta 5ka přijde dostačující.