Tohle už chtělo trochu vzpomínání. Bodejť by ne, když si skoro na konci ledna snažíte vybavit detaily prosincových kulturních zážitků. Naštěstí se vepsaly dost hluboko…

Pragovka Gallery

Mou první cestu do galerie Pragovka vedl zájem o předvánoční prodejní art výstavu. Byla pěkná, nekoupila jsem si nic. Tak jsme si prohlédli aktuální umělecké výstavy – Vladimíra Kotra: Chiméra a Schaitl, Frank: Entering Continuities. Na té druhé najdete sesbírané stopy (obkreslená chodidla) obou autorů ze všech jejich setkání za poslední 3 roky. Listy papíru jsou pak v místnosti zajímavě kompozičně uspořádané. Jenom nevím, proč jsem čekala, že ty své stopy pokaždé zaznamenají jiným, originálním způsobem, ale na to se asi potkávali moc často (na výstavě bylo 560 kusů papírů s obkreslenými chodidly). 

Chiméra je uchvacující, ale dost depresivní a skrz naskrz nešťasný příběh transexuálky. A přesně v tomhle rozpoložení z výstavní místnosti vyjdete. Ale dali jsme si náladu pozdvihující kávy a dezerty v místní sexy kavárně a celkově jsme byli v Pragovce spokojení. A odhodlaní k návratům. 

Ladislav Zibura: Autostopem po Evropě

Jednou mi kamarádka Lucie řekla, že jí připadá, že máme s mladým panem Ziburou podobný smysl pro humor. Asi to trefila, protože já se na jeho přednášce smála od začátku do konce. Populární cestoval alias „Princ Ládík“ na ní vyprávěl své zážitky z autostopového putování tentokráte po neexotické Evropě. Ale exotické to bylo i tak dost. A při vzpomínce na vyprávění, jak tlačil kolo do kopce, přišlápl si mikinu a od té doby má na čele jizvu ve tvaru kříže, se dokonce směju ještě teď. A teď, kdo z nás dvou je větší trdlo. Kulturní zážitek všem trochu kazila (sjetá/opilá/duševně narušená) slečna, která vykřikovala své (nezajímavé) poznámky po celém sále. Po čase ale došla trpělivost více lidem, „přeprali ji“, vyvedli ven a sklidili potlesk. Až budu konečně číst ty dvě Ziburovy knížky, co máme doma, o takové zážitky budu pravděpodobně připravená, zajímavostí v nich ale objevím určitě dost. 

Živý betlém na zámku Český Krumlov

“Tohle je asi nejvíc vánoční kulturní věc, jakou jsem kdy viděla,” říkám manželovi, když bylo po všem. Když se druhé nádvoří českokrumlovského zámku začalo pomalu vyprazdňovat a diváci odcházeli domů chystat se na Štědrý den, nebo šli jako my na náměstí na svařák. Při této každoroční vánoční tradici se členové místních kulturních spolků přestrojí za Josefa s Marií, Tři krále, andělíčky a všelijaké jiné postavy a sehrají narození Krista spojené se zpěvem koled. Ježíšek je umělý, koně, na kterých přijedou Tři králové, praví. A celý je to krásný, na poměry Českého Krumlova málo turistický a opravdu echt vánoční. A na Štědrý den dopoledne probíhá na stejném místě vánoční medvědí hodování a tedy i příležitost vidět po letech místní medvědy vylezlé z brlohu – ideální štědrodenní akce pro děti všech věkových kategorií.

Živý betlém v Českém Krumlově.
Medvědí Vánoce.

Vlastníci

Bude to hezký, nebo úplně blbý? Tahla otázka stála u rozhodnutí, jestli na Vlastníky jít, nebo ne. Ale oni měli tak moc nápaditý filmový plakát a tak hvězdnou hereckou sestavu, že jsme to vidět museli. A bylo to hezký – vtipný, výborně zahraný, důvěryhodný, moc pěkný dialogy, svižně to odbíhalo bez koukání po hodinkách. Vadily mi jenom dva momenty (fackovaná a planý poplach s porodem), to už na mě bylo moc uměle vyhraněný. Ale tyhle dvě drobnosti vyvážily všechny ostatní hezko-absurdní okamžiky.

Na čas mě to dokonce vyléčilo z touhy přestěhovat se z domu do bytu. Už to přešlo. Ale pachuť toho, co vše je u společného vlastnictví možné, přetrvala. A vlastně nejen tam, připomnělo mi to leckteré setkání větší skupiny různorodých lidí. Takže se to celé hořko-sladce povedlo.

V lednu končí výstavy Czech Press Photo (Staroměstská radnice) a Malý princ Elišky Podzimkové (Vnitroblock), tak na ně nezapomeňte, psát si tu o nich budeme, až už budou brány k nim zavřené.