Návod, jak přežít obvykle depresivní leden? Prokládat si temné dny příjemnými kulturními zážitky. Mně to letos fungovalo výborně. Šest lednových kousků mi dokonale zvedlo náladu a tedy i koutky úst… a tedy i náladu. Protože ta dvě místa jsou, jak známo, obousměrně propojená.

Zabijáci z maloměsta

„Scandi, Scandi, Scandi, I cant let you go“… Iggy Pop sice v originále nezpívá „Scandi”, ale „Candy“, nicméně název festivalu skandinávských filmů ve mně pokaždé probouzí tuhle melodii, kterou si z hlavy vytřesu až po pár dnech usilovného vytloukání. Letos jsme chtěli něco veselého (asi ten leden), a tak jsme si vybrali film, ve kterém se dva dánští kámoši snaží zbavit svých manželek, a proto si přes internet objednají nájemného vraha z Ruska. Ano, to označení „něco veselého“ je i tak na místě, odplata a nečekané zvraty totiž čekají hned za rohem. A ano, je to místy nemístné a trochu za hranou dobrého vkusu (o mravech nemluvě), ale sranda to byla. Oblíbení herci ze severských seriálů pak sedí na tomhle dortu jako šťavnaté třešničky.

DOX – Petr Sís: O létání a jiných snech

Jůů. Jéé. Hmmm. Krása. Jsou na světě zkrátka lidé radost pohledět – šikovní, se srdcem i rozumem na správných místech. Takovým je i výtvarník Petr Sís. Ta jeho fantazie by se měla vyučovat. Vlastně ne, něco takového naučit nejde. To asi musíte mít v sobě a i tenhle příběh výstava vypráví. Mě nadchla poznámka, kterou dostal Petr Sís ve škole:

Ještě, že mu doma to kreslení nevymluvili! A palec nahoru i pro Dox – výstava mapující několik Sísových knih je vážně krásná a okouzlující a kromě obrazů, obrázků maket knih a textů nabídne i nápadité věci, jako je třeba kukaň s hvězdným nebem. 

Je do 24. února, tak ji ještě stihněte a užijte si tenhle příběh o snění a svobodě nejen ducha…

Vosto5: Proton!!!

Divadelní hra, ve které pět (nebo šest?) týpků sedí za stolečky a vtahují diváky do rozhlasové reportáže o pátrání po jedné zapadlé ostravské kapele, která měla kdysi našlápnuto k velkému úspěchu. Ten se ale nedostavil a tak je třeba vypátrat proč a co se s kapelou Proton stalo. V příběhu samozřejmě nesmí chybět ostravské hvězdy – Maruška Rottrová a Jarek Nohavica a taky správná chacharská atmosféra. 

Eliška Podzimková: Malý princ

Malého prince mám ráda. Nejsem jím nijak posedlá, není pro mě nejvyšší formou filozofie, ale taky mi před časem nemohlo uniknout jeho nové knižní vydání s obrázky od Elišky Podzimkové. Tu mám totiž ještě radši než Malého prince. Jako tým tvoří velmi slušné lákadlo, takže není divu, že na výstavě ke knížce ve Vnitroblocku prý přivítali 13 tisíc lidí. Originalita, nápad, vtip – to pro mě dělá umění uměním a tady jsem našla všeho dost. Propojení s mobilní aplikací, která rozpohybuje už tak krásné obrázky na zdech, bylo nečekaným bonusem. Prý to umí i se zmíněnou knížkou. Že by ukázka knižní budoucnosti?

Czech Press Photo

Letošní Czech Press Photo se neslo ve znamení protestů proti A. Babišovi. Nejen vítězná fotka, ale celá řada dalších byla zvěčněna na demonstracích proti premiérovi, staly se tak takovým ústředním motivem „press fotografií“ roku 2019. Došlo ale i na ostatní události ze života nejen naší republiky. Mě nejvíc oslovila fotografie Jana Kepiče ze zamrzlého jezera Milada – jeden muž na ní jede na bruslích, druhý vedle něj podplouvá pod vrstvou ledu. Moc pěkná a nápaditá, vloni se mi ta výstava ale nějak líbila víc.

Králíček Jojo

Absurdní komedie nás zavádí do světa malého kluka Jojo, zapáleného člena Hitlerjugend, který žije na malém městě se svou matkou a fiktivním kamarádem Adolfem Hitlerem. A jeho svět se zdá být v pořádku, dokud nezjistí, že jeho máma v domě ukrývá mladou židovku. Počáteční šok postupně střídá změna hodnot. A je to milý, vtipný i smutný, povznesený i hluboký a mistrně zpracovaný detail vás dojme víc, než by zvládla velká patetická scéna. Spousta plusových bodů za herecký výkon malého Romana Griffina Davise a i Scarlett Johansson a fakt, že se film natáčel v Úštěku a v Žatci je také sympatickým bonusem. Dokonalost scénáře potvrzuje čerstvé ověnčení této části díla Oskarem. 

A abych nezapomněla – je to také film, který vyvolává filozofickou otázku, jestli i hodně vážné témata jde vyprávět s humorem. Za mě jde. A přesně, jak tohle dílo ukazuje – tančit totiž můžeme za všech okolností.

Co se děje v únoru? Kdybyste to také chtěli vidět, 1. března končí fotografická výstava Česko z letadla (Czech Photo Centre) a taky považuju za nutné jít na film Parazit – ten jsem měla nějaký čas vyhlídnutý, teď s tou sbírkou Oskarů, co dostal, je to ale už povinnost.