Koronavirová opatření nám „nařídila“ domácí zábavu, a to je příležitost připomenout si tady některé povedené seriály. Před časem byla řeč o mých oblíbených kusech z HBO GO, tentokrát je trochu promícháme i s Netflixem.

Dobré místo (The Good Place, Netflix)

Pravděpodobně můj nejmilejší seriál z dílny Netflixu. Představte si, že otevřete oči a během chvilky zjistíte, že jste po smrti a dostali jste se do Nebe, tedy na Dobré místo. Všechno je tam dokonalé, až na vás, protože naprosto přesně víte, že zrovna vy nemáte v Nebi co dělat. Jak se zachováte? Vlastně je to jedno, zvrtne se to tak jako tak. A když už si divák začne myslet, že hlavní zvrat seriálu má tedy za sebou, následuje totální pecka. To se mi na Dobrém místě líbilo asi nejvíc, hned v závěsu cením ironický, černý humor, obrovský náklad nápadů a kreativity a taky pěknou dávku filozofie, té každodenní i té hluboké. Je holt výhodou, že jeden z hlavních hrdinů seriálu býval v pozemském životě profesorem filozofie, a tak ji může šířit i na onom světě, pořádně naloženou do legrace.

Bez vědomí (HBO GO)

Česká produkce HBO mě zaujme skoro vždycky. Třeba taková Pustina je pro mě jeden z nejlepších seriálů vůbec a naplněné očekávání se dostavilo i u špionážního dramatu Bez vědomí. Minisérie nás vrací do posledních týdnů komunistického režimu a prostřednictvím manželů emigrantů se pouštíme do zápletky zapletené nejen sovětskými a západními tajnými službami, své sehraje i místní StB. A my se znovu dozvídáme, že nic není černobílé a lidi už vůbec ne. Je to napínavé, skvěle natočené, dostatečně zvratové. Při sledování jsem si asi stokrát položila otázku, jestli je tohle vůbec možný a nejhorší na tom je ta odpověď.

Bordertown (Netflix)

Když jste uznávaný finský kriminalista na vrcholu své kariéry, je trošku nečekané, že se jednoho dne seberete a přestěhujete se z Helsinek do Lappeentranta. Důvodem návratu do rodného města je vážná nemoc manželky a to trochu predikuje, že půjde o zdařilou kombinaci kriminálního příběhu a vztahových peripetií. To vše ve městě u hranic s Ruskem, takže není nouze ani o nějaký ten export ruských mafiánských praktik. Výjimečnou aspergerovskou osobnost hlavního hrdiny pak zdařile doplňuje drsná parťačka ošlehaná hodně nestandardními životními zkušenostmi. A finština je až překvapivě osvěžující jazyk.

Příběh služebnice (The HandMaid’s Tale, HBO)

K Příběhu služebnice jsem měla rozepsaný samostatný článek, ve kterém jsem si vylila tu obří dávku emocí, kterou ve mně tahle dystopie vyvolala. To zkrátka dystopie umí. Pak mě to největší zděšení přešlo, tak můj názor na tenhle kousek přilípnu jenom sem. Adaptace knihy Margaret Atwoodové je příběhem z totalitního Gileádu (část někdejších Spojených států), ve kterém jsou jasně rozdělené společenské role. A úkolem společnic (několika mála plodných žen) je rodit děti rodinám velitelů společnosti, kteří mají na práci hlavně to, aby svět navrátili k tradičním hodnotám, včetně jasného rozdělení rolí mužů a žen. Přesně, jak si to přál Bůh, když tenhle náš svět zakládal – toho si velitelé berou hojně na pomoc, aby si nějak ospravedlnili všechny ty nelidský věci, kterých se dopouštěj. A většina žen si to nechá líbit, i jenom proto, že z určitého bodu už není moc návratu. Takhle nějak (nejen) my ženy dopadneme, když budeme dobrovolně volit macho-zmetky jako je třeba Donald Trump. Když ten byl mimochodem zvolen prezidentem, vzniklo protestní hnutí, ve kterém se ženy oblékly do červeného kostýmu služebnic ze seriálu. Čtvrtá série letos doufám přinese pozitivní konec a s ním naději a víc barev.

Babylon Berlin (HBO GO)

První sérii jsme doma viděli před několika lety na ČT2 a uhrančivou titulní skladbu jsme si doma zpívali ještě dlouho poté, co seriál skončil. E-mailová zpráva, že je na HBO GO dostupná druhá řada, obratem ukončil mou předplatitelskou pauzu. Nejen proto, že Gereon Rath a Charlotte Ritterová jsou jedním z mých nejmilejších kriminalistických párů a i jenom jejich celobarevné osobnosti by stačily na zajímavý příběh. Když si k tomu ale připočtete německé dějiny v období mezi dvěma světovými válkami, které jsou doslova nabité událostmi a jako bonus poronografii, mafii, zbraně, nějaké ty mrtvoly a jiné filmově vděčné motivy, máte z toho prvotřídní pokoukání se vším všudy. A úplně zapomeňte na to, že obvyklou německou produkci poznáte už u úvodních titulků (a nebývá to pozitivní zjištění) – tenhle seriál je naprostá špička, s třetí sérií na obzoru.

Im Not Okay with This (Netflix)

Poslední kousek tohoto článku je zároveň mým naposled shlédnutým seriálem. Dívala jsem se na něj o minulém víkendu a vzhledem k tomu, jak skončil závěrečný díl, čeká mě asi brzy druhá řada. Vy čekejte příběh teenagerky, která svůj vnitřní vztek nechtěně transformuje do okolí. Jako ne že by někomu nadávala, nebo ho zmlátila, v jejím okolí se spíš vyvracejí stromy z kořenů a vzduchem lítají bowlingové koule. To mě nemohlo neoslovit, sama jsem vzteklá povaha, ale až takhle zajímavě se tedy neprojevuju. Kromě drobných výstředností je tenhle středoškolský seriál spíš takový komorní až melancholický, což vytváří zajímavý kontrast.