Minulými objevitelskými fotostřípky protékala Vltava, tentokrát je spojuje zelená barva. A je to jenom náhoda, které jsem si všimla až při sestavování článku. Žádný záměr. Tím zkrátka jenom bylo vypadnout někam do přírody a k té ta zeleň holt ideálně ladí.

Tok – nejvyšší vrchol Brd

Brdy jsou naší nejmladší chráněnou krajinnou oblastí. Až do roku 2016 totiž byly vojenským újezdem. V těch dobách jsem tam byla poprvé – navštívit bratrance, který si tam odbýval základní vojenskou službu. Teď už se do Brd jezdí hlavně za hustou sítí turistických cest. Jedna z nich vede na nejvyšší vrchol pohoří – 865 metrů vysoký Tok. A výšlap na něj nabízí nejen rozmanité přírodní krásy, ale i pozůstatky vzpomínek na vojenskou historii. Která má paradoxně podíl na té zmíněné přírodní rozmanitosti.

Vřesoviště pod vrcholem brdského Toku.

Stará Huť a Naučná stezka Karla Čapka

O výletu do Staré Huti už tady byla řeč. Fotostřípkem z téhle výpravy pak je historický kamenný most. Klene se nad romantickou Kocábou a najdete ho na Naučná stezce Karla Čapka. Kousek dál stojí za odbočku i zřícenina mlýna Plechhamr a radost z toho, že se tu několik desítek let před vámi procházel i zmíněný Čapek, vás pak doprovází na každém kroku. 

Kamenný most na Stezce Karla Čapka.

Úholičky a stezka Rozhlédni se člověče

Doslova za humny Prahy leží Úholičky a kolem nich se vine stezka s názvem Rozhlédni se člověče. Místy na ní máte pocit, že jste se vypravili do pohádky, protože v hlubokých hvozdech uvidíte třeba chaty, které by se daly směle označit za perníkové chaloupky. Jedním z vrcholů cesty je i výhled ze skály na vlnící se Vltavu. A když jsme u těch vrcholů – počítejte s tím, že trasa klesá a zase stoupá (místy i trochu zprudka)… Takže jsme si vlastně zasloužili ty koláče od Lasíků ve skoro sousedních Úněticích.

Rozhlédni se člověče…

Kokořínsko – Nedvězí

Na okruh Kokořínskem jsme vyrazili po několika týdnech národního domácího věznění, abychom se nadýchali čerstvého vzduchu a koukali chvíli místo na Netflix na stromy. Že se dočkáme i mnohem lepší vyhlídky, jsme předem netušili. Vystoupat na kopec Nedvězí bylo sice v plánu, ale od jeho slabých 458 metrů nadmořské výšky jsme toho moc nečekali. A pak nám nad tím 360stupňovým rozhledem spadla brada (v roušce, nebyli jsme tam sami). Mimochodem fotka ten výhled ani zdaleka nevystihuje.

Vyhlídka z kopce Nedvězí.

Nižbor a Berounka

Letos máme nový paddleboard, a tak hledáme i nové lokality, kam se vypravit na něco sjízdného. Berounka byl super nápad. Když tedy pominu ten fialový bok, co jsem si odvezla, když jsem na mělčině slítla na kámen. Ale to bychom mohli označit spíš za můj nedostatek. A aby toho nebylo málo, vedle malé večeře v místní vyhlášené Zastávce jsme stihli i asi sedmikilometrový okruh, který se proměnil v jednu z nejromantičtějších podvečerních procházek letošního léta, včetně vyhlídky na řeku se zapadajícím sluncem.

Západ slunce nad Berounkou.