V zápiscích z červnové kultury jsem psala něco o tom, že se prázdniny v téhle oblasti vyvíjejí slibně. A pak vysvitlo sluníčko a já radši vyrazila k vodě. Ale tři kulturní požitky jsem v červenci přeci jenom stihla, takže si zavzpomínáme aspoň na ně. 

Výstava Antonín Kratochvíl: Fotoeseje

Většinou chodím na výstavy na poslední chvíli, a tak mám radost, že teď tu budu psát o něčem, co můžete vidět až do konce října. A když to stihnete přes prázdniny, máte do Galerie hlavního města Prahy s Lítačkou vstupné za polovinu. To platí pro všechny jejich objekty, takže já bych ráda stihla výhodně navštívit třeba ještě Bílkovu vilu. Teď už ale zpět do Domu u Kamenného zvonu, kde na zdech visí průřez dílem fotografa Antonína Kratochvíla. A je to různorodá podívaná – od humanitárních a přírodních katastrof a válečných konfliktů přes cestovatelské reportáže až po velmi osobité portréty nejen slavných osobností. Ty se mi líbily asi nejvíc. Včetně těch notoricky známých, které i po dlouhých letech zůstávají originální ukázkou toho, jak různorodě lze zachytit portrét člověka. 

Film 3Bobule

Filmy o vinařství jsou moje guilty pleasure. Obzvlášť, když v nich hraje svou roli i město Mikulov. Nic moc jsem od Tří bobulí nečekala, jenom letní vinařskou pohodu, a přesně to jsem taky dostala. Plus mého oblíbence Kryštofa Hádka jako šťavnatý hrozen. A tak všechny výtky ke zpracování (pár by jich bylo) topím ve sklenici vína, protože do hříšných radostí se nešťourá.

Film Havel

Vidět v kině film Havel pro mě bylo skoro povinností, protože já jsem velká Havlynka (rozumějte Havlova fanynka). Taky je důležitý si občas připomenout, v jaké době jsme ještě nedávno žili, a že bychom si měli vážit toho, že už je (až na nějaké odolné fleky) pryč. A film? Líbila se mi kamera a některé její hříčky, skvělý Viktor Dvořák v titulní roli, moc mě bavil Martin Hofmann coby Pavel Landovský a oči jsem jako obvykle mohla nechat na Stanislavu Majerovi, tedy Pavlu Kohoutovi. Teď se těším, že si trochu připomenu atmosféru filmu a položím na gramec můj nový úlovek z antikvariátu – nahrávku Havlovy hry Audience z roku 1978. 

A to je tentokrát vážně konec. Tády, dády, dá.