Na počet kulturních akcí, které jsem v září stihla navštívit, lze pohlížet různě. Zvládla jsem toho totiž ještě míň než v srpnu. Na druhou stranu se asi shodneme na tom, že vzhledem k aktuální situaci a (nejen) říjnovým vyhlídkám to nebyl, pokud jde o kulturu, až tak špatný měsíc.

Open House 2020

Tenhle mezinárodní architektonický festival se v Praze koná už od roku 2015, takže moc nechápu, jak je možné, že pět let unikal mojí pozornosti. Letos ho ale lapila do svých sítí a doufám, že z toho bude nová květnová tradice. Z asi dvou desítek veřejnosti běžně nepřístupných budov otevřených v rámci festivalu jsme si vybrali čtyři a výběr to byl skvělý.

Začali jsme na střeše centra Quadrio. Po malé přednášce o stavbě a o historii místa jsme vyjeli výtahem a dostali darem pět minut 360stupňového panoramatického výhledu na celou Prahu. Snadno bych si uměla představit v bytě s takovou terasou bydlet. Spíš si ale budu muset počkat, až mě tam za rok zase na pět minut pustí. 

Na střeše centra Quadrio.

Z Quadria jsme se vydali do paláce Ericcson. Ten najdete skrytý v záhybu jedné z nejrušnějších pražských cest – Karlovy ulice. Když vejdete nenápadnými dveřmi dovnitř, vrátíte se o dlouhá staletí v čase. My navštívili místnost se zajímavou gotickou klenbou a rozlehlé románské/gotické klenuté sklepy.

No, a odtud je to jenom pár kroků do Pražské křižovatky. Kostel sv. Vavřince založil v roce 927 kníže Václav, pak se dočkal několika přestaveb a o 1070 let později ho do nájmu získala nadace Dagmar a Václava Havlových a založila zde duchovní centrum. Rekonstukce kostela je od slavné Evy Jiřičné, která nám návštěvníkům otevřela pohled na jediný dochovaný gotický krov v Praze.

Gotický strop v paláci Ericsson a gotický krov v Pražské křižovatce.

Den s architekturou jsme zakončili návštěvou novorenesanční Vodárenské věže na Letné. Vkusně zrekonstruovaný prostor nabízí hned několik lákadel. Vedle krásného prostoru pod střechou je tím nejzajímavější ta nejkrásnější pražská „knihobudka“, která spadá pod zdejší dům dětí a mládeže.

TMBK výstava Českoland

Deštivý víkend s puberťákem? Ten můžou zachránit jedině čtyři nejprofláklejší písmena sociálních sítí ponořených v českých vodách. Navíc málokde máme doma průnik množin našich zájmů, TMBK nás ale baví všechny. Každý se sice víc zasměje jinému vtipu, ale na výstavě jsme si všichni našli to své. Starší i novější legrácky a taky několik třírozměrných exemplářů splnilo svůj účel – pěkně nekorektně jsme se pobavili. A podívali jsme se do minulosti – třeba na Bábu pod kořenem a možná i do budoucnosti – na Andreje v cele. No kdo ví. Malá výhrada na závěr. Nám, co máme smysl pro detail, nemohlo uniknout, že leccos bylo ušité trochu horkou jehlou. Ale to je jenom ten detail.

Jeden aktuální.
Naštěstí jsou místa, kde se ze všeho můžete vypsat.