I přestože fyzicky trávíme většinu letošního roku doma, na cesty se můžeme vydat alespoň prostřednictvím knížek. Mě tahle hromádka vzala do Stockholmu, Oxfordu, dvakrát do Říma a taky do Prahy. Možná abych měla trochu pocit, že vypravit se na místa z knih není zase takový problém. 

Kate Atkinsonová: Neuzavřené případy

Pro ty, co je baví staré záhady, starobylá Anglie a stárnoucí detektiv

Tuhle knížku nám zadala Romča v našem čtenářském kroužku a byli jsme spokojení všichni. Ona obvykle přijde s něčím čtivým, s neobvyklým příběhem, který vás zavede do zajímavého prostředí, ve kterém žijí perfektně vykreslené postavy. A vy si jich snadno hned několik oblíbíte, protože jsou zkrátka realistické. Přesně takové jsou i Neuzavřené případy, což je kupodivu moje první Atkinsonová. Ale ten nový spisovatelsko-čtenářský vztah jsme začaly dobře. Já si ji oblíbila, tak snad to bude vzájemný. 

O čem knížka je? Samotný název napovídá, že o neuzavřených případech, které se jednoho dne sejdou u stárnoucího soukromého detektiva, který je postupně vyřeší. A není asi moc velkým překvapením, že mezi těmi případy jsou nějaká stará i nová propojení, jinak by se přece takhle nesešly v jedné knížce. Pochvalu díla jsem si odbyla v úvodu, takže teď už to jenom uzavřu informací, že vyndavám z knihovny i autorčin Život po životě a rozhlížím se v knihkupectví po dalších příbězích s detektivem Brodiem. 

Hanna Lindberg: Stockholm – Přísně tajné

Když potřebujete hodně velký oddych a malou exkurzi do světa glamour

Tak řekneme si to na rovinu. Tahle knížka byla na Kosmasu zlevněná o 70 %, což mě přimělo si říct „dobře, přečtu si po čase nějakou oddychovku.“ Jenomže si tak úplně neodpočinete, když při čtení pořád přemýšlíte nad tím, že to není dobrý. A bojujete s touhou tu knihu odložit a už nikdy neotevřít. Ale já nejsem z těch, co nedočítají. Občas se totiž díky své vytrvalosti přesvědčím, že knihy mají význam, který najdete až na jejich konci. I když se to třeba na straně 120 ještě nemusí zdát. 

Tady mě nebavilo pozérské prostředí nočních klubů, modelek a mafiánů, detektivní zápletka byla hodně slabá a nijak se nerozvíjela, hlavní hrdinka byla moc ambiciózní a málo sympatická… Ale rozhodně to nebylo to nejhorší, co jsem kdy četla a pokud nemáte žádná literární a život obohacující očekávání, není to velká hrůza. Jenom nečekejte to inzerované „strhující vyprávění“. A taky musíte přimhouřit oči nad řádkou nesmyslů nahromaděných hlavně v závěru příběhu. Druhá autorčina kniha má nicméně na Databázi knih mnohem lepší hodnocení. Svět se přeci jenom asi zlepšuje.

Mikulka, Rubeš: Honest Guide

Pro toho, kdo chce poznat upřímnou Prahu 

Tohohle průvodce Prahou jsme si domů koupili ze dvou důvodů – kluci z Honest Guide jsou sympaťáci a tvorba Elišky Podzimkové se mi hodně líbí. Ale „to be honest“, nic moc nového jsem se nedozvěděla. Na místech, která popisují, jsem už několikrát byla, nebo o nich minimálně vím. Ale abych byla ještě upřímnější, získat méně známe tipy a doporučení (na což kniha láká) vlastně ani nebylo mým očekáváním. Tak či onak se mi průvodce líbí a na rozdíl od jiné literatury tohohle druhu jsem ho přečetla od prvního písmene k poslednímu. Je hezky zpracovaný, o doporučovaných místech píšou svěže, ladím si s nimi i v pohledu na svět (třeba v lásce k ptačí perspektivě, k požitkářství, všímání si detailů). A hlavně se mi líbí, že se nebojí pojmenovávat věci upřímně a vypořádávají se s různými vychcánky a podvodníky, kterých je Praha turistická pořád ještě plná (i když teď mají trochu pauzu).

Tennessee Williams: Římské jaro paní Stoneová 

Když si chcete zpříjemnit pár hodin četbou klasiky

Je několik let po druhé světové válce (jestli jsem to období dobře rozklíčovala) a stárnoucí divadelní hvězda, vdova po milionáři, tráví svůj podzim života v Římě. Ve vzpomínkách se vrací ke svým rolím a bilancuje svůj dosavadní způsob žití. V přítomnosti se pak baví na večírcích a společností mladých italských krasavců. A vlastně se zase tolik nebaví, pokrytectví brzy omrzí a když vám život připomíná spíš těkání, k bolestnému poznání, že je něco špatně, to není daleko. A tak máte prostor pro změnu nebo pro přijetí. A to už jsme na konci knihy, kde si nejsem stoprocentně jistá tím, kterou ze stran si hrdinka nakonec zvolila. A je mi líto, že to nemůžeme kvůli karanténě rozebrat na čtenářském kroužku, na který nám knížku zadala Zuzka. Tak jí aspoň takhle poděkuju, protože to byla klasická krása. Knížka, která ve mně vzbudila minimálně touhu víc se vracet v literárním čase, tam vám leží pokladů…

Anthony Doerr: Čtvero ročních období v Římě

Když chcete návod, jak žít naplno, nejen v ulicích Říma

Na tohle jsem nemohla nenavázat, a tak jsem sáhla do knihovny,  abych si Římské jaro rozšířila i o zbývající tři roční období. Spisovatel Anthony Doerr (autor oblíbené knížky Jsou světla, která nevidíme) se tu vydává se svou rodinou na roční pobyt do Americké akademie v Římě, aby tam napsal svůj román z prostředí válečné Francie. 

Ještě, než jsem začala číst, jsem se lekla podtitulu, který slibuje vyprávění o malých dvojčatech a sotva jsem začala číst, lekla jsem se, že mě k tomu bude navíc štvát ten „příšernej Američan“, tedy autor sám. Ale rychle jsme si ten vztah srovnali a na konci jsem knížku odkládala s těžkým srdcem, na polici titulů, které si chci ještě někdy znovu přečíst. Protože takhle si, lidi zlatý, představuju skutečně vnímavý život. Sama mám v tomhle směru občas pocit nedostatečnosti, přestože se snažím žít život v přítomnosti a prožívat ho do hloubky, často v tom selhávám a nepřijde mi to dost. Proto mě tak oslovilo, jak A. D. prožil svůj rok ve věčném městě doslova všemi smysly. A ještě nám ty své pocity a zkušenosti zvládl tak příjemně a čtivě zprostředkovat. Nádhera a vzor. A nakonec mi ani nevadily ty pasáže o miminech. Krásně z nich vystupovala hlavně ta dychtivost objevování a poznávání, kterou děti mají a jejich vstřícnost a trpělivost ke všemu novému.