I taková pohodová činnost, jakou je výletování, může v člověku vyvolat pocit „to by chtělo víc pokory, holka.“ Když si totiž myslíte, že jste ve své rodné zemi už viděli všechny dechvyrážející krásy. A pak znovu a znovu zjišťujete, že ani omylem. A je vlastně super, že pořád je co objevovat a nechávat si těmi zázraky vyrážet dech.

Lipnice nad Sázavou

Takovým příkladem je i městečko Lipnice nad Sázavou a jeho okolí. Bez nejmenšího sporu jeden z největších objevů našich loňských výletů. Není jenom rodným městem a také místem posledního odpočinku Jaroslava Haška. Centrálním a nepřehlédnutelným bodem je hrad, na který se určitě někdy v sezóně vrátíme na prohlídku. Na podzimním výletě nám ale učarovaly i úžasné výhledy (snad z každého místa v okolí) a hlavně trasa vedoucí kolem zatopených žulových lomů tzv. Národní památník odposlechu. Ve skalách nad vodou čekají na turisty umělecká překvapení – do kamene vytesané Zlaté oči, Bretschneiderovo ucho a Ústa pravdy. Součástí památníku je i Hlava XXII, která je bez jakéhokoliv překvapení zároveň bustou Jaroslava Haška. 

Vyhlídka na Solenickou podkovu a rozhledna Milada

Tím, jak se omezují a stahují hranice toho, co poslední rok můžeme, přivádí nás to zpátky k sobě. Víc mě to tak třeba táhne do rodného kraje, a tak si tam plníme i některé výletnické resty. Jedním z nich byla vyhlídka na Solenickou podkovu, meandr Vltavy mezi Orlickou a Kamýckou přehradou. My na ni vyrazili z Větrova, cest na vyhlídku vede ale hned několik. Všechny pak ústí u strmých schodů padajících k bodu romantického výhledu na meandrující Vltavu a protější břehy.

A když jsme u těch protějších břehů – po pár týdnech jsme se vydali i na vrch Krchov u Předního Chlumu abychom mohli vyhlížet zase na druhou stranu. Stojí tam pár let stará devítipatrová rozhledna Milada. Z ní si prohlédnete nejen zákruty Vltavy a Orlickou přehradu, když vám to počasí dovolí, dohlédnete až na Šumavu.

Vatětická kaple & spol.

A my na tu Šumavu radši rovnou zajeli. Strávili jsme tam 40 hodin a i za tak krátkou chvíli se dá stihnout krás! Hlavním cílem tentokrát byla mše ve Vatětické kapli kousek od Hartmanic. Pan Vinčálek ve Vatěticích před lety koupil pozemek a jako první na něm vystavěl kapli Panny Marie Bolestné, repliku té, která tam stávala před lety a nepřežila způsob komunistické správy zkonfiskovaného majetku. Pořádají v ní slavnostní mše, na které se scházejí místní i zvaní z větších dálek. Interiér kamenné kaple zdobí netradiční skleněný oltář od Vladimíry Tesařové. 

Stihli jsme i návštěvu blízkých Kašperských hor a nějakou tu dobrotu z našeho oblíbeného bistra Pod nebem. Taky jsme úspěšně houbařili a hřiby rostly i na turistickém okruhu přes vrch Javorník, takže jsme si cestu zpestřovali odskakováním do remízků. Ale vystoupali jsme i na Klostermannovu rozhlednu a došli až na vrch Královský kámen, u kterého je ve skále vytesaná roztomilá výklenková kaplička. Všechny tyhle krásy leží na modře značené Klostermannově cestě. Ta měří 43 km a jednou bych ji ráda prošla celou. Tak snad brzy, teď si jdu přečíst něco od Karla Klostermanna, protože když čtete jeho knížky o Šumavě, je to skoro stejné, jako byste tam byli…

Jo, a cestou domů jsme si odskočili na rašeliniště Chalupská slať.

Tetín a Srbsko

Občas jsem líná jet na výlet moc daleko, naštěstí jsou i kousek od Prahy krásná místa, třeba u řeky Berounky. My tentokrát navštívili Tetín, který má vedle okouzlujících výhledů na Berounku i několik dalších pokladů. To máte zříceninu hradu, starý hřbitov, zámek, vodopád a hned tři kostely, z nichž ten nejstarší – kostel sv. Kateřiny – je dokonce románský. Chvíli jsme poseděli i u okouzlující moderní hasičské nádrže na návsi a pak se vypravili na blízký vrch Damil, přes Národní přírodní rezervaci Koda do nedalekého Srbska a podél Berounky zpět. Nakonec z toho byl sice nedaleký, trochu přelidněný, ale na objevy pestrý asi čtrnáctikilometrový pěší výlet. 

Naučná stezka Růžová

Říjnový státní svátek byl příležitost k trochu deštivému výletu, tak jsme vyrazili na pomezí Labských pískovců a Českého Švýcarska, na 10km okruh naučné stezky Růžová. Zaparkovali jsme ve stejnojmenné obci a vystoupali k prvnímu highlightu cesty – ke krásné vyhlídkové věži Růženka. Tahle architektonicky velmi zajímavá betonová rozhledna navazuje svým vzhledem na okolní řopíky, kterých potkáte cestou hned několik. Hlavním lákadlem trasy je ale zřícenina Dolského mlýna. Ten tu stojí už od 16. století a svou největší slávu zažil díky pohádce Pyšná princezna. Z ní sice pochází hláška „meleme, meleme“, ale to už pro mlýn dávno neplatí. Ale vlastně to nevadí, romantika místa zůstává pořád stejná a zbytky mlýna mu dodávají na tajuplnosti. A taky na popularitě, cestou lesem jsme skoro nikoho nepotkali, zato tady byl nával (dá se sem dojít i krátkou cestou z Vysoké Lípy). Když ale nejste zrovna líní, vyplatí se vystoupat nad strmé stráně a odbočit na Kamenickou vyhlídku. Čeká tam na vás lavička, kde můžete nabrat dech. Je to potřeba, protože ty nádherné výhledy vám ho zase seberou.