O obsahu blogu (a taky o jeho názvu)

“Chystáš blog??? A o čem to bude?” ptal se mě každý, před kým jsem zmínila své plány. “Tak trochu o knížkách, tak trochu o osobním růstu. Taky o cestování a jídle a hezkých věcech. Tak trochu. Taky o přemýšlení a objevování. Tak trochu.” No, ty bláho, neměla bych si to víc ujasnit, říkala jsem si v duchu, když jsem se slyšela odpovídat. Tak jsem to zkusila protřídit. A nevyškrtla jsem nic. Ten blog bude tak trochu o všem. Protože je to můj blog, je hlavně o mně a já jsem přesně taková “od všeho trochu”. A pak mi to úplně docvaklo a dávalo to dokonalý smysl. Ten blog se bude jmenovat Já na sedmou. Sedm různých kategorií, sedm různých částí mé osobnosti. A jedna na sedmou zůstává pořád jedničkou, jedním blogem, jedním člověkem.

O jednotivých kategoriích

Nějakým tím bádáním o své osobě a tomhle blogu jsem došla k závěru, že oblasti, o kterých tady chci psát, jsou ty, které mě nejvíc baví (jak nečekané!). Vycházejí totiž z některých mých silných stránek. A proto o nich píšu ráda, tedy i bez jakékoliv nutnosti vnější motivace.

Základních kategorií je sedm, ale úplně se mi jednotlivé články nedaří držet vždy v jednom určeném chlívku. Vlastně je to logické, mixují se v jedné dost chaotické hlavě, kde taky vše skáče z chlívku do chlívku. A lepší třídění jsem zatím nevymyslela.

Já: knihomol

Nejsem žádný literární kritik, vlastně ani recenzent. Miluju knížky, čtení je už od batolete moje nejoblíbenější činnost. Baví mě si s ostatními o knížkách povídat a psát o tom, jaké stopy ve mně zanechaly. A stopy těch stop chci zanechávat tady.

Já: objevitel

Na životě mě nejvíc mrzí jistota, že nestihnu objevit vše, co bych chtěla: vidět, ochutnat, prozkoumat, prožít… Navíc mi nestačí přijít (veni) – vidět (vidi) – odškrtnout (šcriti). Potřebuju si objevovaným naplnit duši až po okraj, abych měla pocit, že je OBJEVENO. A to, že si to shrnu, sepíšu a uzavřu, je pro mě jakási forma objevitelské terapie.

Já: požitkář

Jsem schopná utratit poslední prachy za lanýže, i když zítra nebudu mít na rohlík. A za jiné požitky: hezké věci, kulturu, chytré technologie. Vše, co si nějakým způsobem užívám. Většinou nestřídmě a nerozumně. Ve spojení s objevitelstvím to pak třeba vydá na nějakou inspiraci pro ostatní.

Já: tvůrce

Jsem klasický zahajovač. Jsem expert na myšlenky a nápady. A u nich taky většinou skončím. O to víc si cením toho, když něco opravdu vytvořím a dotáhnu. Taky si u toho vždy ověřím, jak moc mě to baví, nejen tvořit psaním, ale zapojit i ruce. Prázdná kategorie na blogu mě bude doufám popohánět k vyšším a častějším tvůrčím výkonům a dotahování věcí.

Já: mentor

Myslím, že mezi základní lidské potřeby by měla patřit potřeba rozvíjet se. Já ji určitě mám. A taky (doufám) schopnost z inspirací vytvořit smysluplný praktický návod, jak získané znalosti opravdu využít a žít. A nechat nakouknout i ostatní.

Já: filozof

Dovedu trávit hodiny a hodiny vleže přemýšlením nad něčím, z čeho neplyne žádný výsledek, natož něco užitečného. Miluju ten pocit, kdy se mé rozptýlené myšlenky spojí v nějaký závěr, který smaže některý z otazníků, kterých mám ale nevyčerpatelné zásoby. A třeba ty závěry otevřou někomu jeho vlastní otazníky.

Já: estét

Jsem milovnice hezkých věcí a jednoduchosti. Ideálně v kombinaci. Ráda hledám krásu na ošklivých místech a taky ji propašovávám i do těch nejnudnějších věcí. Ta rovnice je jednoduchá: hezké věci = hezčí svět. I když se třeba spolu neshodneme na definici slova hezký.

O cílech blogu

Bez cílů by to nešlo. Mám ráda, když vím, proč něco dělám a co tím sleduju. A tenhle blog píšu, protože:

– se chci zlepšit v následujících činnostech: psaní, focení, grafika, tvorba, dotahování věcí do konce
– si potřebuju ujasňovat a tříbit myšlenky a učit se je lépe formulovat
– si chci vést promyšlené záznamy o věcech, které mě baví a zajímají
– se potřebuju naučit odkopávat, jít s kůží na trh a zvládat negativní zpětnou vazbu a selhání
– se chci lépe poznat a ujasnit si priority
– chci (alespoň malinko) inspirovat ostatní

O cílové skupině

Číst můj blog může z principu věci kdokoliv, ale komukoliv se líbit nebude. Píšu ho nejen pro “já v 1. osobě”, ale taky pro “já ve 3. osobě”. Je to tak pro mě nejsnazší. Cílového čtenáře bych tedy charakterizovala jako otevřenou, přemýšlivou, pozitivní, zvídavou, duchem mladou osobu, která má ráda knížky a hezké věci, zajímá se o svůj růst a ráda si užívá života.

Od svých čtenářů vyžaduji naplnění následujících kritérií:
– Rádi čtou, občas se děsně rozepíšu.
– Rádi přemýšlejí, občas nutím k zamyšlení, často nechtěně.
– Rádi tolerují nedokonalosti druhých, často dělám chyby, občas je opakuju.